Denisa a Helena: Spojujeme svět slyšících a neslyšících

ddd



Ťukám. A po chvilce vcházím do místnosti. U okna jsou naproti sobě dva počítače. Sedí u nich dvě dívky. Je tu naprosté ticho. Přesto se tu čile komunikuje. Rukama. Vítejte v Centru zprostředkování tlumočení neslyšícím, které sídlí v Praze v Karlíně.

Denisa a Helena. To jsou dvě operátorky, které dnes mají službu. Objednávky od neslyšících klientů vyřizují na mnoha frontách. Klienti jim volají po Skypu, píšou e-maily, smsky, někteří píší přes aplikaci WhatsApp. A pak jsou tu i neslyšící, kteří preferují osobní kontakt, takže čas od času si přijdou objednat tlumočníka znakového jazyka i osobně.

Operátoři jsou tu pro neslyšící od pondělí do čtvrtka. Od osmi do půl čtvrté. „A co pátek?“ ptám se holek.

„To makáme také. Ale jsme neviditelné,“ směje se Denisa a vysvětluje, že poslední pracovní den je tu hlavně kvůli administrativě.

„Pátek se také věnujeme objednávkám od klientů, ale zároveň je to pro nás prostor udělat i další věci, například čistit databáze, podívat se, jestli na nás nějaká objednávka nečeká v systému dlouho,“ vysvětluje Helena. „V systému máme kolikrát objednávky, kdy někdo zrušil na poslední chvíli tlumočníka, ale už se třeba nepřeobjednal. V počítači tak máme tuto objednávku jako rozpracovanou, takže na mně je, abych ji pak po nějaké době odstranila“.

Voda a oheň

Jako voda a oheň. Tak na mě působí Helena s Denisou. Helena je ta klidná voda, jejím protipólem je temperamentní Denisa.

Helena vystudovala na Filozofické fakultě UK obor Čeština v komunikaci neslyšících. Ještě na škole ji spolužačka upozornila na výběrové řízení na pozici operátorky. „Přihlásila jsem se a vyšlo to,“ usmívá se. A klopí plaše oči.

„Filozofická fakulta byla jasnou volbou?“ zajímá mě.

„No, kdybych po gymplu věděla, že jednou budu pracovat s Denisou, tak jdu na Přírodovědeckou fakultu,“ začne se smát Helena. Ale hned zvážní. „To byl vtip. Jsem tu spokojená.“

Omyl či osud?

To Denisa vystudovala obor Sociální práce na Univerzitě Karlově. „Ale spíš omylem,“ směje se. „Asi je to osud, že jsem právě zde. Na střední škole, kde jsem studovala veřejnoprávní činnost, mě nepustili k maturitě. Dělala jsem ji tedy až v září, tudíž už mě nevzali na žádnou vysokou školu. Nechtěla jsem ale rok čekat, a tak jsem vystudovala VOŠ – obor Sociální práce v Čelákovicích a navázala jsem v Ústí nad Labem bakalářem, nyní dodělávám magistra.“

Přes kamarádku Evu Kastnerovou – tlumočnici znakového jazyka – se dostala do Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR na praxi. „Pak mě chtěla Šárka Prokopiusová, prezidentka Svazu, zaměstnat jako sociální pracovnici. Časově jsme se ale neshodly. Ale přišla ke mně možnost stát se operátorkou právě v Centru. A tu jsem přijala.“

A jak konkrétně vypadá práce v CZTN? „Ráno si rozdělíme, kdo bude mít co na starosti. Kdo bude komunikovat prostřednictvím Skypu, kdo bude telefonovat… Já třeba nejraději volám, naopak Skype moc nemusím. Ve znakovce nejsem tak dobrá jako Helča,“ vzdává hold Denisa své kolegyni.

Neslyšící si prostřednictvím operátorů objednávají tlumočníky znakového jazyka obvykle k lékařům, na městské úřady, úřady práce, na pohovory do zaměstnávání, k právníkům, do bank, pojišťoven či k mobilním operátorům.

Aspoň tři dny předem

„Na nás jako na operátorech je, abychom zaznamenali termín, čas objednání, místo tlumočení a účel. A někteří neslyšící chtějí třeba i konkrétního tlumočníka,“ popisuje Helena.

S tlumočníky se operátoři CZTN domlouvají přes webové rozhraní. „Alespoň jednou denně se tlumočníci musí podívat na web, kde jim napíšeme objednávku. A oni ji musí tlačítkem přijmout nebo odmítnout,“ vysvětluje Helena.

A neslyšícím pak objednávku na tlumočení operátoři potvrzují. Pokud si například objednal klient tlumočníka smskou, operátoři mu také pošlou smsku. Pokud byl požadavek mailem, odpověď opět přijde mailem.

Klienti si objednávají tlumočnické služby obvykle aspoň tři pracovní dny předem. „Jsou ale tací, kteří teď v březnu volají a chtějí tlumočníka i na červen. A třeba se může stát, že zrovna v ten čas jsou všichni tlumočníci obsazení. A pak se naopak může stát, že nám třeba klient naopak zruší tlumočníka, zavolá jiný klient, jestli náhodou nemáme tlumočníka na zítra a my mu můžeme vyhovět,“ popisuje Denisa.

Tíživá životní situace

Klienti za tlumočnické služby neplatí. Tedy za ty, které jsou v zákoně č. 108 pojmenované jako tíživé životní situace. „Musíme vyhodnocovat, co jsou pro klienta tíživé životní situace. Dostáváme dotace od státu, ale ty samozřejmě nejsou neomezené. Pro příklad – když jde klient do kanceláře cestovky, je velký rozdíl, jestli si jdeprohlížet katalog. To bychom jako sociální službu museli odmítnout. Na druhou stranu – pokud by šel podepsat smlouvu už konkrétně s tím, že mu v cestovce předloží k podpisu smlouvu v českém jazyce, které by neslyšící nerozuměl, k tomu už tlumočníka objednat můžeme,“ vysvětluje Helena.

A do třetice všeho dobrého. Pokud by chtěl dospělý neslyšící ve volném čase chodit na sportovní kroužek, musí si tlumočníka zaplatit sám. „Na druhou stranu tu ale máme klientku, která chodí na volnočasový kroužek – kurzy počítačů. Díky počítačům se jí otevřel svět, dokáže si sama obstarat spoustu věcí, zdokonaluje se ve výpočetní technice, píše si sama s lékařem maily, je soběstačná. V takovém případě uznáme tento kroužek jako sociální službu,“ říká Denisa.

To znamená, že ke každé objednávce operátoři přistupují individuálně, protože každý člověk má jiné potřeby. Ale na druhou stranu je důležité také hlídat dotace, kterými financujeme tlumočnickou službu po celý rok.  

V současné době zaměstnává CZTN pět operátorů a dvanáct tlumočníků. „A k tomu máme ještě dalších dvacet externistů, kteří působí jako tlumočníci znakového jazyka. Ti například učí na škole v Radlicích, a tak mají čas třeba po večerech chodit tlumočit na třídní schůzky nebo odpoledne s klienty na úřady.“

Svatby, soudy, ale i pohřby

Operátoři objednávají tlumočníky na svatby, policejní výslechy, soudy… Ale i na pohřby. „Z těch všech tlumočníků máme asi jen tři, kteří jsou ochotni vzít pohřeb,“ přiznává Denisa. A popisuje, jak ani pro ni není toto téma příjemné řešit.

„Nedávno mi volala po telefonu paní, že potřebuje tlumočníka na pohřeb, že jí zemřel tatínek. Bylo to těžké pro ni, bylo to hrozné ale i pro mě. Nemám v sobě to téma úplně vyřešené… A je těžké takhle po telefonu – byť jen ze slušnosti – třeba jen říci, že vyjadřuji upřímnou soustrast, když jsem toho člověka vůbec neznala… Byla jsem z toho telefonátu trošku rozhozená, paní byla velmi špatná… Ve finále jsem se zapomněla zeptat na její jméno. Do systému jsem tedy napsala jméno toho klienta, který umřel, ale tlumočníkům jsem do poznámky napsala, že tomu se netlumočí, že on je ten nebožtík… Prostě i my operátoři jsme jen lidi…“ říká na rovinu Denisa.

I když je na první pohled velmi temperamentní, vidím na ní, že je ve skrytu duše křehká. A přestože se vám při prvním setkání může zdát, že ji nic nerozhodí, opak je pravdou…

Jste také neslyšící?

„Hodně neslyšících klientů zavolá po Skypu a hned se ptá, jestli jsem také neslyšící. Když jim řeknu, že slyším, začnou mě mnozí opravovat, upozorňují mě, že dělám ve znakovce chyby…“

Helena přikyvuje. „I mně se to stává. Neslyšící to hodně zajímá, jestli slyším, nebo neslyším. A když jim řeknu, že jsem někde mezi, protože jsem nedoslýchavá, hned mě berou lépe. Jakou svou.“

Denisa se najednou zamračí. „Nejhorší pro mě asi bylo, když mi po Skypu zavolal jednou neslyšící klient. A když jsem mu po pravdě řekla, že jsem slyšící, zavěsil. Tak to mi bylo vážně líto. Jsem tu pro neslyšící, snažím se jim vždy pomoci. Když mi to pak někdo takhle udělá, hodně mě to raní.“

Přes to všechno by Denisa práci neměnila. „Dokonce si dokážu představit, že tuto práci budu dělat celý život. Jsem workoholik, sama si vymýšlím další a další aktivity, vytvářím různé tabulky, stále hledám, co bych mohla v práci zlepšit.“

Helena se usmívá. „I mě tato práce naplňuje. Baví mě být spojka s neslyšícími, baví mě možnost zprostředkovávat tlumočníky klientům. Jsem ráda, že tu spojujeme svět slyšících a neslyšících.

Text a foto: VERONIKA CÉZOVÁ

Vytisknout