Denisa a Helena: Spojujeme svět slyšících a neslyšících
Ťukám. A po chvilce vcházím do místnosti. U okna jsou
naproti sobě dva počítače. Sedí u nich dvě dívky. Je tu naprosté ticho. Přesto
se tu čile komunikuje. Rukama. Vítejte v Centru zprostředkování tlumočení
neslyšícím, které sídlí v Praze v Karlíně.
Denisa a Helena. To jsou dvě operátorky, které dnes mají
službu. Objednávky od neslyšících klientů vyřizují na mnoha frontách. Klienti
jim volají po Skypu, píšou e-maily, smsky, někteří píší přes aplikaci WhatsApp.
A pak jsou tu i neslyšící, kteří preferují osobní kontakt, takže čas od času si
přijdou objednat tlumočníka znakového jazyka i osobně.
Operátoři jsou tu pro neslyšící od pondělí do čtvrtka. Od
osmi do půl čtvrté. „A co pátek?“ ptám se holek.
„To makáme také. Ale jsme neviditelné,“ směje se Denisa a
vysvětluje, že poslední pracovní den je tu hlavně kvůli administrativě.
„Pátek se také věnujeme objednávkám od klientů, ale zároveň
je to pro nás prostor udělat i další věci, například čistit databáze, podívat
se, jestli na nás nějaká objednávka nečeká v systému dlouho,“ vysvětluje
Helena. „V systému máme kolikrát objednávky, kdy někdo zrušil na poslední
chvíli tlumočníka, ale už se třeba nepřeobjednal. V počítači tak máme tuto
objednávku jako rozpracovanou, takže na mně je, abych ji pak po nějaké době
odstranila“.
Voda a oheň
Jako voda a oheň. Tak na mě působí Helena s Denisou.
Helena je ta klidná voda, jejím protipólem je temperamentní Denisa.
Helena vystudovala na Filozofické fakultě UK obor Čeština
v komunikaci neslyšících. Ještě na škole ji spolužačka upozornila na
výběrové řízení na pozici operátorky. „Přihlásila jsem se a vyšlo to,“ usmívá
se. A klopí plaše oči.
„Filozofická fakulta byla jasnou volbou?“ zajímá mě.
„No, kdybych po gymplu věděla, že jednou budu pracovat
s Denisou, tak jdu na Přírodovědeckou fakultu,“ začne se smát Helena. Ale
hned zvážní. „To byl vtip. Jsem tu spokojená.“
Omyl či osud?
To Denisa vystudovala obor Sociální práce na Univerzitě
Karlově. „Ale spíš omylem,“ směje se. „Asi je to osud, že jsem právě zde. Na
střední škole, kde jsem studovala veřejnoprávní činnost, mě nepustili
k maturitě. Dělala jsem ji tedy až v září, tudíž už mě nevzali na
žádnou vysokou školu. Nechtěla jsem ale rok čekat, a tak jsem vystudovala VOŠ –
obor Sociální práce v Čelákovicích a navázala jsem v Ústí nad Labem bakalářem,
nyní dodělávám magistra.“
Přes kamarádku Evu Kastnerovou – tlumočnici znakového jazyka
– se dostala do Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR na praxi.
„Pak mě chtěla Šárka Prokopiusová, prezidentka Svazu, zaměstnat jako sociální
pracovnici. Časově jsme se ale neshodly. Ale přišla ke mně možnost stát se
operátorkou právě v Centru. A tu jsem přijala.“
A jak konkrétně vypadá práce v CZTN? „Ráno si
rozdělíme, kdo bude mít co na starosti. Kdo bude komunikovat prostřednictvím
Skypu, kdo bude telefonovat… Já třeba nejraději volám, naopak Skype moc
nemusím. Ve znakovce nejsem tak dobrá jako Helča,“ vzdává hold Denisa své
kolegyni.
Neslyšící si prostřednictvím operátorů objednávají
tlumočníky znakového jazyka obvykle k lékařům, na městské úřady, úřady
práce, na pohovory do zaměstnávání, k právníkům, do bank, pojišťoven či
k mobilním operátorům.
Aspoň tři dny předem
„Na nás jako na operátorech je, abychom zaznamenali termín,
čas objednání, místo tlumočení a účel. A někteří neslyšící chtějí třeba i
konkrétního tlumočníka,“ popisuje Helena.
S tlumočníky se operátoři CZTN domlouvají přes webové
rozhraní. „Alespoň jednou denně se tlumočníci musí podívat na web, kde jim
napíšeme objednávku. A oni ji musí tlačítkem přijmout nebo odmítnout,“
vysvětluje Helena.
A neslyšícím pak objednávku na tlumočení operátoři
potvrzují. Pokud si například objednal klient tlumočníka smskou, operátoři mu
také pošlou smsku. Pokud byl požadavek mailem, odpověď opět přijde mailem.
Klienti si objednávají tlumočnické služby obvykle aspoň tři
pracovní dny předem. „Jsou ale tací, kteří teď v březnu volají a chtějí
tlumočníka i na červen. A třeba se může stát, že zrovna v ten čas jsou
všichni tlumočníci obsazení. A pak se naopak může stát, že nám třeba klient
naopak zruší tlumočníka, zavolá jiný klient, jestli náhodou nemáme tlumočníka
na zítra a my mu můžeme vyhovět,“ popisuje Denisa.
Tíživá životní
situace
Klienti za tlumočnické služby neplatí. Tedy za ty, které
jsou v zákoně č. 108 pojmenované jako tíživé životní situace. „Musíme
vyhodnocovat, co jsou pro klienta tíživé životní situace. Dostáváme dotace od
státu, ale ty samozřejmě nejsou neomezené. Pro příklad – když jde klient do
kanceláře cestovky, je velký rozdíl, jestli si jdeprohlížet
katalog. To bychom jako sociální službu museli odmítnout. Na druhou stranu –
pokud by šel podepsat smlouvu už konkrétně s tím, že mu v cestovce
předloží k podpisu smlouvu v českém jazyce, které by neslyšící
nerozuměl, k tomu už tlumočníka objednat můžeme,“ vysvětluje Helena.
A do třetice všeho dobrého. Pokud by chtěl dospělý neslyšící
ve volném čase chodit na sportovní kroužek, musí si tlumočníka zaplatit sám.
„Na druhou stranu tu ale máme klientku, která chodí na volnočasový kroužek –
kurzy počítačů. Díky počítačům se jí otevřel svět, dokáže si sama obstarat
spoustu věcí, zdokonaluje se ve výpočetní technice, píše si sama s lékařem
maily, je soběstačná. V takovém případě uznáme tento kroužek jako sociální
službu,“ říká Denisa.
To znamená, že ke každé objednávce operátoři přistupují
individuálně, protože každý člověk má jiné potřeby. Ale na druhou stranu je důležité
také hlídat dotace, kterými financujeme tlumočnickou službu po celý rok.
V současné době zaměstnává CZTN pět operátorů a dvanáct
tlumočníků. „A k tomu máme ještě dalších dvacet externistů, kteří působí
jako tlumočníci znakového jazyka. Ti například učí na škole v Radlicích, a
tak mají čas třeba po večerech chodit tlumočit na třídní schůzky nebo odpoledne
s klienty na úřady.“
Svatby, soudy, ale i
pohřby
Operátoři objednávají tlumočníky na svatby, policejní
výslechy, soudy… Ale i na pohřby. „Z těch všech tlumočníků máme asi jen tři,
kteří jsou ochotni vzít pohřeb,“ přiznává Denisa. A popisuje, jak ani pro ni
není toto téma příjemné řešit.
„Nedávno mi volala po telefonu paní, že potřebuje tlumočníka
na pohřeb, že jí zemřel tatínek. Bylo to těžké pro ni, bylo to hrozné ale i pro
mě. Nemám v sobě to téma úplně vyřešené… A je těžké takhle po telefonu –
byť jen ze slušnosti – třeba jen říci, že vyjadřuji upřímnou soustrast, když
jsem toho člověka vůbec neznala… Byla jsem z toho telefonátu trošku
rozhozená, paní byla velmi špatná… Ve finále jsem se zapomněla zeptat na její
jméno. Do systému jsem tedy napsala jméno toho klienta, který umřel, ale
tlumočníkům jsem do poznámky napsala, že tomu se netlumočí, že on je ten
nebožtík… Prostě i my operátoři jsme jen lidi…“ říká na rovinu Denisa.
I když je na první pohled velmi temperamentní, vidím na ní,
že je ve skrytu duše křehká. A přestože se vám při prvním setkání může zdát, že
ji nic nerozhodí, opak je pravdou…
Jste také neslyšící?
„Hodně neslyšících klientů zavolá po Skypu a hned se ptá,
jestli jsem také neslyšící. Když jim řeknu, že slyším, začnou mě mnozí
opravovat, upozorňují mě, že dělám ve znakovce chyby…“
Helena přikyvuje. „I mně se to stává. Neslyšící to hodně zajímá,
jestli slyším, nebo neslyším. A když jim řeknu, že jsem někde mezi, protože
jsem nedoslýchavá, hned mě berou lépe. Jakou svou.“
Denisa se najednou zamračí.
„Nejhorší pro mě asi bylo, když mi po Skypu zavolal jednou neslyšící klient. A
když jsem mu po pravdě řekla, že jsem slyšící, zavěsil. Tak to mi bylo vážně
líto. Jsem tu pro neslyšící, snažím se jim vždy pomoci. Když mi to pak někdo
takhle udělá, hodně mě to raní.“
Přes to všechno by Denisa práci neměnila.
„Dokonce si dokážu představit, že tuto práci budu dělat celý život. Jsem
workoholik, sama si vymýšlím další a další aktivity, vytvářím různé tabulky,
stále hledám, co bych mohla v práci zlepšit.“
Helena se usmívá. „I mě tato práce
naplňuje. Baví mě být spojka s neslyšícími, baví mě možnost zprostředkovávat
tlumočníky klientům. Jsem ráda, že tu spojujeme svět slyšících a neslyšících.
Text a foto: VERONIKA CÉZOVÁ