Konference – Jak připravit neslyšící na budoucnost

Konference, kde se přednášelo a diskutovalo o budoucnosti neslyšících, se konala 8. června 2018 d 9:30 do 17 hod v prostorách Staroměstské radnice na Staroměstském náměstí pod záštitou radního Daniela Hodka. Všichni účastníci se sešli v jednom z nejkrásnějších pražských sálů – v Brožíkově sále. Je vzácný tím, že za svoji stoletou existenci se nemění.  Zapůjčil nám ho Magistrát hlavního města Prahy v zastoupení primátorky Adriany Krnáčové.

Konference i následný workshop se konaly u příležitosti sto padesátého výročí Pražského spolku neslyšících, který je jedním z prvních spolků, jenž vznikly ve prospěch handicapovaných. Tehdejší heslo spolku znělo: srdce u Boha a ruku při práci, u vzájemné pomoci. Tahle věta pořád platí, za sto padesát let se nic nezměnilo. Stále se navzájem podporujeme a pracujeme srdcem, alespoň většina z nás.

Hlavním tématem konference bylo předání si informací a diskuse, co neslyšící potřebují, aby měli co nejlepší život: vzdělání a pracovní možnosti. Neslyšícími jsou zde myšleni lidé s různou ztrátou sluchu a komunikačními potřebami, tj. neslyšící, ohluchlí, nedoslýchaví a implantovaní. Poprvé v ČR jsme udělali experiment, kdy účastníkům konference tlumočili neslyšící tlumočníci do českého znakového jazyka a mezinárodního znakového systému s podporou slyšících tlumočníků. Pro nedoslýchavé byl zajištěn simultánní přepis, jak je již běžnou praxí. Konference měla mezinárodní účast.

Život neslyšících určuje mnoho faktorů.

Do jaké rodiny se narodí, kdy se zjistí sluchová vada, jaké informace jsou rodině přístupné, jaký je zvolen komunikační prostředek. Jaké mají možnosti vzdělání, jakou práci vykonávají. Jak legislativa státu a dnešní komunikační technologie ovlivňují jejich současný život a též budoucnost?  Přizvali jsme odborníky, kteří nám k tomu řekli více.

Prvním z vystupujících byl předseda Pražského spolu neslyšících Pavel Šturm, který mluvil o historii spolku od doby jeho vzniku. Jak žili neslyšící před dávnými 150 lety a dnes. 

Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, pod který Pražský spolek neslyšících spadá, je členem Evropské unie neslyšících. Unie pracuje na prosazování a sjednocování legislativních změn ve prospěch neslyšících na celoevropské úrovni. Jejím předsedou je neslyšící Gergely Tapolczay, který je členem maďarského parlamentu. Představil nám dlouhodobé cíle EUD. Prvním je legislativní uznání znakového jazyka jako oficiálního jazyka v rámci celé Evropské unie. Druhým cílem je zlepšit úroveň vzdělání a zaměstnanosti neslyšících. EUD pomáhá členským státům v legislativních procesech ve prospěch neslyšících. Usiluje o uznání znakového jazyka ve vzdělávání. Doktor Tapolczay hovořil o Evropském zákonu o přístupnosti, směrnici a zákonu o evropské komunikaci. Týkají se služeb a výrobků pro handicapované, nejen sluchově. Evropský parlament schválil, že je znakový jazyk velmi potřebný, ale bohužel to není stále slučitelné s legislativou všech evropských států. Přesto tento akt o přístupnosti je nadčasový a v případě, že by se podařilo na podzim 2018 všechny tři zmíněné dokumenty schválit, byla by to obrovská změna pro neslyšící, měli by lepší přístup ke vzdělávání.

O budoucnosti neslyšících v Evropě mluvili i zástupci EUDY, tedy Evropské unie mladých neslyšících. Zaměřují se na prosazení znakového jazyka, ve všech oblastech života i s využitím moderních technologií, dále na zaměstnanost neslyšících a možnosti jejich vzdělávání. Organizují setkávání mladých neslyšících na různých místech Evropy, kde si vzájemně vyměňují své zkušenosti a informace.

O budoucnosti neslyšících v České republice velmi zajímavě hovořil Dr. Alexandr Zvonek. Jeho přednášku doporučujeme si přečíst v její plné verzi. Zvonek zde mluvil o budoucnosti neslyšících a vlivu technologií na jejich životy. Jaký život měli neslyšící před dávnými lety a jaké možnosti mají dnes? Budou za dalších 150 let existovat neslyšící lidé? Musí každý neslyšící pracovat sám na sobě či čekat, co za něj a pro něj společnost udělá?

Včasná diagnostika sluchu

Protože včasnou diagnostikou sluchu a rozhodnutím, jak budeme své neslyšící dítě vzdělávat, vše začíná, přizvali jsme dalšího přednášejícího MUDr. Viktora Chroboka. Víme, že asi 5 % světové populace má vadu sluchu. V 7% jsou to dospělí a asi ve 2% se jedná o děti. Česká republika dělá screening novorozenců ve více než 50 %, a přitom bychom měli dělat přes 95 %, jako většina zemí právě Evropské unii. Díky screeningu pomocí otoakustických emisí, který se používá již 2. – 3. den po porodu, máme v prvním měsíci a třetím měsíci věku jasno, zda je dítě nedoslýchavé, neslyšící nebo slyšící. Děti, které mají vybavené emise, jsou v pořádku a ty, které je nemají, jsou dále vyšetřovány ušním lékařem nebo foniatrem. Myslíme si, že každé dítě, než půjde do školy, by mělo mít podrobné audiometrické vyšetření sluchu na ORL, nebo u foniatra. Zjistíme tak, zda náhodou dítě nemá sluchovou vadu a je-li připraveno na vnímání informací na základní škole. Je připraven metodický pokyn, který leží na Ministerstvu zdravotnictví, a čeká se na jeho schválení.

Vzdělávání neslyšících

Rodiče se po zjištění nebo při pouhém podezření, že jejich dítě má sluchovou vadu, mohou obrátit na střediska rané péče, která jsou určena pro děti od narození až do sedmi let. Radek Červinka nám představil centrum komplexní odborné podpory, které zajišťuje ranou péči, následně speciální pedagogické centrum při škole a další pedagogickou podporu školám. Funguje při škole pro neslyšící v Hradci Králové. Speciálně pedagogické centrum je pro děti od tří do šestadvaceti let. A centrum metodické podpory školám je určeno pro nedoslýchavé studenty, kteří jsou integrováni v běžných školách. Konzultují zde, jakým způsobem tyto žáky vzdělávat. V týmu centra jsou neslyšící a slyšící poradci, logopedi a různí komunikační specialisté, dále psychologové, sociální pracovníci, administrativní pracovníci a též tlumočníci českého znakového jazyka, kteří poskytují tlumočnické služby. Péče o dítě s vadou sluchu je kompletní od úplných začátků až po dobu, kdy nějaká potřeba jejich služby končí. Sám Červinka pomáhá dětem s jejich kompetencemi ve znakovém jazyce, natáčí je a v průběhu času porovnávají, kam se děti posunuly. Škola ale nabízí obě možnosti vzdělávání – ve znakovém jazyce i v mluveném jazyce. Respektuje rozhodnutí žáka či studenta jestli chce být ve školách běžného vzdělávacího typu, či ve školách pro neslyšící. Jestli se na střední škole zjistí, že integrace není optimální, zřizují přestup zpátky do škol pro neslyšící. Sami se ve výuce přizpůsobují komunikačním potřebám toho kterého studenta, ať je to psaný text, asistent pedagoga, tlumočník aj. Učební plány musí být upravené potřebám dětí. Maturitní zkoušky jsou uzpůsobené jazykovým kompetencím studentů. Hlavním cílem centra je, aby se člověk se sluchovou vadou dokázal plně zapojit do společnosti a byl jeho platnou součástí. Je však čistě na studentech samotných, jakým směrem se vydají a oni respektují jejich rozhodnutí.

Jaroslav Milich je vyučujícím na zmíněné hradecké škole, která je komplexem škol. Má mateřskou školou, základní školu a střední pro neslyšící žáky a studenty, dále vyšší odbornou školu, která se zaměřuje na vzdělávání budoucích tlumočníků českého znakového jazyka. Dnes se hodně propaguje inkluzivní vzdělávání, ať u dětí se sluchovým nebo jiným zdravotním postižením. Inkluzivní vzdělávání, co se týče neslyšících, má svá specifika. Jestliže škola má opravdu zajištěné kvalitní vzdělávání pro handicapovaného žáka a ten se zvládá zařadit hlavního vzdělávacího programu, pak to může fungovat. Jsou však žáci, kteří se mohou vzdělávat pouze ve školách pro neslyšící, ale jejich cílem je, aby neslyšící i slyšící na tom byli stejně a samozřejmě vzdělávací program bývá upravován dle potřeb žáka. Hodně záleží, zda děti pocházejí ze slyšící rodiny. Ony sami jsou neslyšící, tak tam ta komunikace může váznout, protože slyšící rodiče neovládají znakový jazyk a dítě začíná komunikovat až ve škole. Absence jazyka hodně ovlivňuje jeho mentální i další vývoj. Vzdělávání se tedy liší podle potřeb dítěte, škola se snaží podat jim informace takovým způsobem, aby dítě dostali na úroveň ostatních dětí.  Nejlepší opravdu je, aby u neslyšících dětí byl znakový jazyk co nejdříve, aby dítě mohlo komunikovat a dále se vzdělávat. Nedoslýchaví, kteří preferují mluvený jazyk, jsou vzděláváni v něm. Neslyšící, kteří komunikují ve znakovém jazyce, jsou v něm vzděláváni. Hradecká škola však klade důraz na osvojení si schopnosti psaného projevu v českém jazyce.

O vzdělávacím systému neslyšících mluvila i vysokoškolská pedagožka Andrea Hudáková. Věděli jste, že dle zastoupení sluchově postižených ve společnosti by u nás mělo studovat minimálně dva tisíce studentů se sluchovým postižením?  V běžné populaci dosahuje vysokoškolského studia přes šedesát procent a u skupiny neslyšících je to okolo pěti procent. Hudáková vidí velký problém v nezkušenosti studentů se studiem na vysoké škole. Potíž je i ve velké nepřipravenosti neslyšících studentů na vysokoškolské studium, a také v nízkém očekávání budoucích studentů vyplývajícím v nízkém očekávání jejich rodičů a pomáhajících odborníků. Přečtěte si přepis celé přednášky, dozvíte se zde mnoho dalších zajímavých informací k celkové nesystematičnosti vzdělávání sluchově postižených.

Možnosti zaměstnání pro neslyšící

Na vzdělání navazují možnosti zaměstnání. Již několik let se o neslyšící, kteří hledají práci nebo chtějí změnit svou stávající práci, stará organizace Tichý svět, kterou představila Gabriela Petrušková. Pracuje s nimi, aby zapojení do profesního života bylo co nejméně bariérové. Prostřednictvím různých tréninků dovedností. Aby si uměli vyhledat vhodnou pracovní nabídku, napsat profesní životopis i motivační dopis.  Připravit se na pracovní pohovor a nástup do nového zaměstnání. Pracovní konzultanti Tichého světa neslyšící klienty doprovází na pracovní pohovor a následně, pokud je zaměstnavatel zaměstná, tak jim poskytují pracovní asistenci. Vysvětlují jim pracovní postup, aby se co nejrychleji začlenili do pracovního týmu. A s tím souvisí spolupráce se zaměstnavateli, jsou prostředníkem při řešení vzniklých problémů na pracovišti, nebo jim poskytují informace o zásadách jednání s neslyšícím zaměstnancem. Tichý svět je sám zaměstnavatelem neslyšících. Ti pracují třeba v Tiché kavárně, jako barmani a uklízeči. Dávají prostor i lidem, kteří jsou mimo obor, ale mají zájem a motivaci pracovat na uvedených pozicích. Do kavárny dodává zboží Tichá cukrárna, kde pracují neslyšící cukráři i ti, kteří se v uvedeném oboru nevyučili a byli zaučení až Tichým světem. Nejde tedy o to, aby člověk měl vystudovaný uvedený obor, ale že má zájem se učit a pracovat.

Byla pozvána firma Amazon, která také má zkušenosti se zaměstnáváním znakujících neslyšících lidí již od roku 2016. Snaží se o co nejrovnější přístup. Neslyšící mají stejné výhody i povinnosti jako ostatní zaměstnanci. Pracují manuálně na oddělení balení zásilek, které je z hlediska bezpečnosti nejlépe zajištěno. Případné komunikační bariéry pomáhá vyřešit tlumočnice, která jednou za čas do firmy dochází, a všichni kolegové mají možnost si vyřídit, co potřebují. Byla zřízena speciální e-mailová adresa, kam neslyšící zaměstnanci píší, že onemocněli, že se nedostanou do práce nebo se na něco chtějí zeptat. Z hlediska bezpečnosti bylo společně s neslyšícími zaměstnanci domluveno, že budou nosit bílé vesty se znakem rukou na zádech. Jsou hojně používány. Pro případ, že by hrozilo jakékoli nebezpečí, nosí neslyšící při sobě pagery, které je upozorní a nejsou tak potřeba světelné signály. Práce v Amazonu je pro neslyšící motivující díky různým benefitům, která firma nabízí.

Dalším firmou, kde jsou neslyšící zaměstnáváni, je sociální podnik Zelený ostrov. Představila ho Ilona Bedrnová. Firma nabízí praní, mandlování, žehlení prádla, opravy oděvů a úklidové práce. Většina zákazníků přichází do firmy za službami s vědomím, že podporují práci neslyšících lidí. Firma přizpůsobila provoz komunikačním potřebám neslyšícím, př. obrázkový popis funkce jednotlivých strojů, naznakovaná videa pracovních postupů. Slyšící personál má jednou týdně kurz znakového jazyka, aby se se svými neslyšícími kolegyněmi v rámci práce domluvili.

Budoucnost pracovního trhu

A jaké jsou vize budoucího pracovního trhu? Lenka Vokáčová z personální agentury Manpower představila průzkum k potřebám zaměstnavatelů. Dnes žijeme v hodně technologické době a mluví se o tzv. disruptivních inovacích. To jsou inovace, technologické změny, které provází náš každodenní život a vstupují nám i do pracovního života. Stejně tak firmy budou postupem času muset své pracovní postupy a pozice inovovat. Z toho důvodu se v současné době mluví o čtvrté průmyslové revoluci. Pokládáme si otázku, nahradí nás roboti? Co myslíte? Z průzkumu Manpower vyplývá, že se zavedením robotů do procesů ve firmě, ať už třeba výrobních nebo dalších, že pro nás všechny to nebude znamenat, že bychom ztratit práci. Předpokládá se, že v budoucnu na trhu práce uspěje ten, kdo se dokáže učit novým věcem. Nevíme, jaké to budou. Roboti nebudou přebírat pracovní místa, ale jednotlivé úkoly. Bude třeba montovat nějaké součástky. Ale toho robota bude potřeba promazat, naprogramovat, ve výrobě tedy vzniknou nějaké další procesy, kam se pracovníci budou muset přesunout. Na druhou stranu veškeré obory, které se týkají služeb, komunikace a osobního přístupu, tak tam se předpokládá nárůst. A které dovednosti budou úplně nejklíčovější? Komunikace, spolupráce, řešení problémů, organizace a služby zákazníkům. Pokud chceme uspět v budoucnu na trhu práce, tak se musíme pořád učit. Nebude tak důležitá škola, kterou vystudujete, ale jak s tím naložíte. Pravděpodobně bude potřeba mít různé rekvalifikace a certifikáty. Máme tady velkou skupinu lidí, kteří jsou ochotni pracovat, jsou ochotni se naučit mnohé a třeba tu příležitost nedostanou. Je tedy důležité, aby i trh práce byl připravený. Manpower si myslí, že jedinou cestou je zkušební program, kdy člověk s handicapem má možnost do firmy docházet, dejme tomu po několik týdnů a ukázat, jaké má dovednosti, schopnosti, v čem je dobrý, co by mohl dělat. Teprve po tomto období by měla vzniknout vzájemná dohoda, pokud obě strany chtějí spolu spolupracovat. Budoucnost přináší moře možností a záleží jenom na nás, jak na jednotlivcích, nebo i na zaměstnavatelích, na institucích, jak velké ryby si v tom moři ulovíme.

Naše závěry z konference

-  Stále je potřeba pracovat na legislativě podporující kvalitní život neslyšících.

-  Za svou budoucnost je každý neslyšící odpovědný především sám. 

-  Předpokladem úspěchu je znát dobře psanou formu českého jazyka.  

-  Vzdělávání neslyšících nemá ucelenou koncepci.

-  Neslyšícím chybí potřebné vzdělání a setkávají se s nedůvěrou ze strany zaměstnavatelů.

-  V České republice není plošně realizování novorozenecký screening pro včasnou diagnostiku sluchové vady.

Jana Felgerová