94. osobnost Jsem jedno ucho profesor Josef Syka: Hlučná multikina dětem ničí sluch

VERONIKA CÉZOVÁ

Když se řekne sluch, snad každému se vybaví ucho. Každému… kromě profesora Josefa Syky.

„Ucho je pro mě příliš jednoduchá záležitost,“ říká vědec, který se celý život zabýval neurofyziologií sluchu, sluchovým systémem a vlivem hluku na člověka.

Jeho primárním zájmem bylo studium procesů, které se dějí v mozku. „Moje cesta na lékařskou fakultu ale vedla tak trochu oklikou. Můj příběh je totiž trošku složitější a souvisí s tím, jaká byla v 50. letech atmosféra, když jsem končil na gymnáziu v Litoměřicích.“

V lomu jsem si vylepšil kádrový profil

Psal se rok 1956 a v Maďarsku byla tzv. kontrarevoluce. „Utužil se režim a mě kvůli protikomunistickému postoji otce nepustili na vysokou školu. Dva roky jsem pracoval na stavbě a v lomu, abych si vylepšil kádrový profil, a mohl tak na vysokou školu. A právě ty dva roky byly dostatečně dlouhá doba na to, abych si ujasnil, že se chci věnovat výzkumu mozku.“

Profesor Syka je celý život vášnivým čtenářem. A není překvapením, že nejraději čte o tom, jak funguje lidský mozek.

„Zatímco sluch je vstupní bránou k tomu, abychom se orientovali v prostoru, mozek je vstupní bránou k myšlení. Sluch je důležitý, ale pro mě jako pro vědce je spíše součástí mozkové činnosti,“ vysvětluje profesor Syka.

Sluch? Není to jen vnitřní ucho

A doplňuje, že ho poslední dobou zaměstnával článek do odborného periodika Hearing Research, kde publikoval své poznatky o stařeckém slyšení – o vlivu stárnutí na sluch. Na toto téma také se svým americkým kolegou před dvěma týdny spolupořádal odborné sympozium v rámci mezinárodního virtuálního kongresu světové Asociace pro výzkum v otolaryngologii.

„Můj pohled je netradiční. Nezajímá mě totiž, co se děje ve vnitřním uchu, ale v celém tom systému. Ukazuje se, že poruchy sluchu souvisí se stárnutím. Mohou být totiž postiženy i části mozku.“

Profesor Syka upozorňuje, že mnoho lidí má sluch spojený pouze s vnitřním uchem. „Sluch ale není jen vnitřní ucho. Je to celá složitá sluchová dráha a na ni napojená mašinérie, která vytváří řeč.“

Hluk: problém moderní civilizace

Značnou část svého života zasvětil zkoumání toho, jaký vliv na sluch má hluk. „Je totiž pochopitelně jedním z problémů moderního věku, současné civilizace. Přestože na to nejsou studie, je zřejmé, že hluk nikdy nebyl tak intenzivní jako v dnešní době. A právě proto nás, vědce, zajímá, co se děje nejen ve vnitřním uchu, ale v celé sluchové dráze.“

A jak vypadají takové pokusy, při kterých je zkoumán hluk? Dělí se na část experimentální a na slyšení u člověka. „Na pokusných zvířatech – na potkanech a myších – nás zajímá kritická perioda slyšení. Potkaní mládě vystavíme hluku 120 decibelů po dobu osmi minut. A měříme, jak negativně hluk ovlivňuje rozvoj centrální sluchové dráhy.“

Zatímco za dob postgraduálních studií dělal profesor Syka experimenty na kočkách, morčatech nebo králících, dnes už zbývají jen potkani a myši. „V dnešní době by bylo eticky nepřijatelné, aby se pokusy dělaly například na kočkách. Myši a potkani jsou navíc vhodní z experimentálního hlediska, neboť žijí maximálně dva roky a jejich vývoj je velmi zrychlený. Dospívají už kolem 30. dne po narození.“

Neslyšící potkani

Zajímavostí podle profesora Syky je, že potkani po narození neslyší. Jejich ucho a zevní zvukovod se otevírají až 12. den od narození. Pokusy je tak možné provádět v přijatelném časovém intervalu.

„Naopak u lidí je to tak, že dítě slyší už ve 3. trimestru v těhotenství,“ poukazuje a přiznává, že u lidí není vědecké bádání tak intenzivní.

„Spíše se zabýváme průběhem stárnutí ve sluchovém systému. A také tím, co se děje, když mají lidé tinnitus. K tomu používáme různé audiologické metody. Dokonce jsme vytvořili vlastní audiometr. Využíváme také magnetickou rezonanci – a v této oblasti spolupracujeme s IKEMem.“

Celoživotní zájem jménem tinnitus

Kromě hluku je předmětem jeho celoživotního zkoumání i tinnitus. „Znám lidi, kteří by dali přednost tomu, kdyby raději vůbec neslyšeli. Nebo i takové, pro které je tinnitus tak nesnesitelný, že bijí hlavou o zeď a pomýšlejí na sebevraždu… Přestože se výzkumu tinnitu věnuje spousta lidí, stále o něm mnoho nevíme. A bohužel je zatím v nedohlednu i lék.“

Profesor Syka vysvětluje, že tinnitus je subjektivní pocit. „Pokud má člověk tinnitus, musíme mu věřit, neboť nemáme žádný objektivní záznam. Neexistuje žádný způsob, jak jej změřit. Dokonce ani u zvířat ho nemůžeme přesně změřit a říci, že toto je tinnitus.“

Zkoumání tinnitu u zvířat funguje následovně. Potkana v laboratoři vystaví velmi intenzivnímu hluku, který může u zvířete vyvolat tinnitus. A vědci sledují, jak zvíře reaguje na krátký silný zvuk, před nímž ještě proběhne krátká pauza v šumu pozadí.

„Když má zvíře tinnitus, pauzu v šumu pozadí neslyší, a jeho reakce na krátký intenzivní zvuk je jiná než u zdravého potkana bez tinnitu.“

První ztráty sluchu? Kolem 30. roku

Ztráta schopnosti slyšet vysoké frekvence zvuku souvisí s věkem. A k prvním ztrátám sluchu podle profesora Syky u zdravého člověka dochází již kolem třicátého roku života.

„Čím jsme starší, tím více přestáváme slyšet vysoké frekvence. Dotýká se to například poslechu hudby. Tuto schopnost postupně ztrácíme. Ale ve vysokém věku to není nic tragického.“

Jak slyší on sám ve svém věku – v 80 letech? „Mám to štěstí, že nemám genetické pozadí, které by naznačovalo zhoršení sluchu s věkem. Moji rodiče slyšeli dobře i ve vysokém věku. Dodnes se ale zcela přesně neví, které geny mohou za to, že lidé špatně slyší. Jen se ví, že jich je celá řada. Podle nejnovějších výzkumů je se ztrátou sluchu spojeno asi 150 genů.“

Hlasitý poslech nenávratně ničí sluch

Přestože podle profesora Syky neexistuje populační studie, která by dokazovala, že současná populace slyší hůře než například populace v šedesátých letech, je zřejmé, že jsme vystaveni větší hlukové zátěži.

„Vezměte si třeba jen rockové koncerty nebo plesy. Jsou naprosto přehlušené. Člověk tam neslyší vlastního slova. Už asi deset let pozoruji, že je to čím dál tím horší. A jediný možný únik? Utéct z toho prostředí,“ směje se profesor Syka, který přitom přiznává, že si s manželkou čas od času chodí zatančit na parket.

„Hlasitá hudba na plesech vzbuzuje příjemné vjemy, vyplavují se endorfiny… Ale komunikační schopnost řeči se v tom hluku ztrácí,“ upozorňuje.

Ve špičkách neuvěřitelných 110 decibelů

Stejně tak varuje rodiče, kteří mají malé děti, před častou návštěvou multikin. „Třicet let od revoluce jsem byl poprvé v kině. S vnučkami v jednom pražském multikině. A nepříjemně mě překvapilo, jak hlasité bylo promítání. Jak mohou vystavovat tak malé děti takovému hluku? S kolegy jsem pak navštívil hned několik promítání, kde jsme měřili úroveň hluku v decibelech. A výsledek? Jelikož se používají ekvivalentní hodnoty za určité období, kritická hladina hluku překročena nebyla. Ale! Ve špičkách, které sice byly krátké, avšak jich tam bylo mnoho, jsme naměřili až 110 decibelů! Když jsou malé děti takovýmto špičkám vystaveny často, je zřejmé, že jim to poškozuje sluch,“ vysvětluje profesor Josef Syka.

V průměru s kolegy naměřili 72 decibelů. „Pro představu – na rušné křižovatce je úroveň hluku 80 decibelů. Problém u multikin je však v tom, že dítě je tomu hluku vystaveno po celou dobu a ty špičky jsou zkrátka nebezpečné. U dospělých mi to nevadí, ale když jde o tří, čtyřleté děti… Sluch jim to pak ovlivní na celý život.“

A připomíná i dřívější problém s inkubátory. „Zpočátku byly strašně hlučné. A když lékaři dali do inkubátorů nedonošené děti, poškodilo jim to systém vláskových buněk.“

Technici na plesech a koncertech jsou šílenci

Jeden z největších hluků podle svých slov zažil na plese v Obecním domě, kde zpívala Anna K. „Byl to takový rámus, až se v jednu chvíli vyprázdnil sál. Nebyla to však vina zpěvačky, ale techniků, kteří mají na starosti zesílení.“

„Nejen mnohé koncerty, ale i plesy ovládají šílenci, kteří nás chtějí připravit o sluch. Za nás takový rámus nebyl,“ směje se.

A jak je podle něj možné, že lidé, přestože jim hlasitá hudba – ať už na plesech nebo ve sluchátkách – ničí sluch, hudbu poslouchají stále dokola a návštěvy hlučných míst si neodepřou?

„Všechno je to o regeneraci. Lidé se totiž spoléhají na to, že když se zvedne sluchový práh a oni mají zalehlé uši, po plese či koncertu jsou za dva tři dny zase v pořádku. Spoléhají na to, že to tak bude věčně. Pokud se to ale opakuje často, přejde to do trvalého poškození sluchu,“ varuje. Problém je podle profesora Syky hlavně v tom, že si to mladí lidé neuvědomují. „Když je vám osmnáct let, myslíte na to, co bude v sedmdesáti?“ klade si řečnickou otázku.