1 2 3 4 
  • Milan: Rodiče byli překvapení, že jsem si našel slyšící přítelkyni

    24.01.2020
    Zamiloval se do ní na první pohled. Myslel si ale, že u ní nemá šanci. Že by si ho jako neslyšícího nikdy nevybrala. A ona? Ona se kvůli němu rozešla se slyšícím přítelem. Teď spolu mají dvouletou Emilku a pětiměsíčního Lojzíka…
  • Vláďa: Od prezidenta jsem dostal medaili za záchranu života

    17.01.2020
    Psal se rok 1975. Neslyšící Vladislav Šrankota jel s kamarády v červenci na dovolenou do Bulharska. Třetí den blbli na pláži a hráli fotbal. „V moři byla spousta lidí… A já jsem v té záplavě najednou viděl, jak jedno dítě mává zběsile rukama a topí se…“
  • Kateřina: Když neslyším, domýšlím si

    10.01.2020
    První známky toho, že špatně slyší, se objevily před jedenácti lety. „Kolegové už to se mnou nemohli vydržet. Říkali mi, ať si zajdu na ušní,“ vrací se zpátky v čase pětapadesátiletá Kateřina Imrichová. První návštěva u ušního. A výsledek ji zdrtil. Ve svých 44 letech jí lékař oznámil, že má sluch jako stará babička.
  • Lucie: Někdy musíte opustit něco, co máte rádi, abyste našli něco krásnějšího

    03.01.2020
    Narodila se předčasně. V sedmém měsíci. „Hrozilo, že buď oslepnu, nebo ohluchnu. Ohluchla jsem. Jsem ráda, že to dopadlo takto,“ říká upřímně Lucie Sedláčková Půlpánová. Že neslyší, si začala uvědomovat brzo. Hrála si se slyšícími dětmi. A nerozuměla jim, co říkají…
  • Šimon Bambas: Byl jsem nejmladším implantovaným dítětem v České republice

    25.10.2019
    Nejmladší implantované dítě v České republice. Takové je prvenství dnes sedmnáctiletého Šimona Bambase, kterému lékaři v roce 2003 jako sedmnáctiměsíčnímu miminku voperovali kochleární implantát.
  • Nikola: Ne všichni slyšící berou lidi se sluchovým handicapem jako sobě rovné

    18.10.2019
    Jako malá milovala zpěv ptáků. „Poslouchala jsem je u dědy, jak zpívají. A najednou, ve čtyřech letech, jsem je přestala slyšet. Myslela jsem si, že nezpívají, protože mě už nemají rádi,“ vrací se zpátky v čase dvaatřicetiletá Nikola Novotná. Právě ve čtyřech letech měla úraz hlavy. Najednou přestala rodičům odpovídat, nereagovala na podněty…
  • Vítězka Gastro Hradec Denisa: Nejoblíbenější jídlo? Kečup

    10.10.2019
    Tichá voda břehy mele… Znáte toto přísloví? Za celý život jsem snad nenarazila na nikoho, na koho by sedělo více než na neslyšící Denisu Trmalovou…
  • Iveta: K tomu, že jsem neslyšící, jsem musela dospět

    04.10.2019
    „Na levém uchu mám ztrátu 75 procent, na tom pravém 100. Zkrátka hluchá jak poleno,“ směje se šestatřicetiletá Iveta Melichar. Její upřímnost a přímočarost dává tušit, že se bude linout celým naším rozhovorem…
  • Eva: Někdo má brýle, já mám sluchadla

    20.09.2019
    Byla tak zabraná do hry, a tak ani neslyšela, že ji maminka volá. Kdyby to bylo jednou, maminka by mávla rukou, jenže ono to bylo čím dál častěji. „Mamce a také babičce to pak už bylo divné, a tak jsem se poprvé ocitla na foniatrii, kde zhruba v mém roce života zjistili, že mám více než šedesátiprocentní ztrátu sluchu,“ začíná své vyprávění dnes devatenáctiletá Eva Doudová z Prahy.
  • Pavel: Ve škole mezi slyšícími jsem se naučil více než mezi neslyšícími

    20.06.2019
    Co byste se museli naučit, kdybyste chtěli studovat v zahraničí? Odpověď je jasná. Jazyk dané země. Jenže když jste neslyšící, musíte umět hned čtyři jazyky. Třiadvacetiletý Pavel Tsarev by mohl vyprávět. Pochází z Moskvy a jeho mateřským jazykem je ruský znakový jazyk. Naučil se výborně i rusky. A v devatenácti letech, když se s rodiči stěhoval do Prahy, před ním byla velká výzva. Čeština a český znakový jazyk…
  • Jana: Problémy se spánkem nemám. Vyndám sluchadlo a spím

    06.06.2019
    Ztráta sluchu: 95 procent. Takovou diagnózu si vyslechli rodiče Jany Vodešilové, když jí byly tři roky. „Přestože už je to těžká nedoslýchavost, přišlo se na to u mě až takhle pozdě. Byla jsem totiž velmi vnímavé dítě. Když bouchly dveře, hned jsem naskočila. Když maminka vařila, napodobovala jsem ji. Naučila jsem se odezírat, takže nikoho ani nenapadlo, že bych neslyšela,“ vrací se zpátky v čase dvacetiletá Jana Vodešilová. Jany nedoslýchavost odhalila až dětská hračka.
  • David: Handicap ze mě udělal třídního šprta

    30.05.2019
    Horečky, loupání kůže na hlavě a končetinách, srdeční arytmie. Davidu Bajerovi bylo půl roku, když se dostal do nemocnice. V Mladé Boleslavi mu dva týdny sráželi teplotu hodně silnými léky. Bez výsledku. „A když už nevěděli, co se mnou, proletěl jsem se vrtulníkem do Prahy,“ směje se čtyřiadvacetiletý David Bajer. Tam jeho rodičům prozradili diagnózu. Kawasakiho syndrom.
  • Beata: Na školu mě nechtěli vzít. Kvůli sluchovému handicapu

    17.05.2019
    Byl jí rok, když prodělala zánět mozkových blan. Přestala slyšet. „Doktoři mým rodičům natvrdo řekli, že nebudu vůbec mluvit, že budou mít hluchoněmé dítě. Nakonec ale zjistili, že tam přece jen nějaké malé zbytečky sluchu jsou. Mamka se mi hodně věnovala, stále se mnou mluvila… Zpětně vidím, jak neuvěřitelně trpělivá musela být,“ vrací se zpátky v čase dvaačtyřicetiletá Beata Dvorská.
  • Ivan: V porovnání se slyšícími kameramany vnímám svůj sluchový handicap jako výhodu

    08.05.2019
    Na pravém uchu 95, na levém 92 procent. Taková je ztráta sluchu u studenta filmové školy v Písku Ivana Crnace. „Přestože se to může zdát slyšícím možná jako neuvěřitelné, na levém uchu normálně telefonuji. Díky novým digitálním sluchadlům je to relativně v pohodě. Nezáleží totiž jen na ztrátě sluchu v číslech, ale také o jaký druh ztráty se jedná. Každý totiž slyší jinak,“ vysvětluje šestadvacetiletý Ivan.
  • Docent Mojmír Lejska: Skupině Kabát jsme udělali speciální chrániče do uší

    02.05.2019
    Když končil vysokou školu, řekl si, že nechce dělat tři věci. Dělat stejné věci jako jeho otec, být na klinice v Brně a dělat v rámci medicíny velký obor. Jak asi tušíte, dopadlo to přesně naopak. Šel ve stopách otce, v Brně si založil kliniku a stal se z něj nejlepší audiolog v České republice. Ano, řeč je o docentu Mojmíru Lejskovi.
1234