Magda Jandusová: Zkoumala jsem, kolik by člověk musel vypít piva, aby získal denní dávku vitamínu B2
Když si Magdina maminka všimla, že nereaguje na zvuky, hned
své obavy sdílela se svým manželem. „Tatínek shodou okolností pracoval pro
neslyšící v Unii neslyšících Brno ve Vodově ulici. Díky tomu, že se setkal
s neslyšícími, měl od nich informace, jak zjistit, jestli mám opravdu
ztrátu sluchu. A pokud se potvrdí, jak postupovat,“ vypráví dnes
třiatřicetiletá Magda Jandusová.
Přestože má celou rodinu slyšící, rodiče se s jejím
sluchovým handicapem vyrovnali skvěle. A to právě díky informacím od samotných
neslyšících, které přišly v ten správný čas – ještě před samotnou
diagnózou u lékaře.
S dcerou neznakujte!
Naopak některé rady od odborníků se minuly účinkem. A mohly
nenávratně napáchat spoustu škod. „Mamka se na začátku řídila radami odborníků,
kteří ji řekli, že bych neměla znakovat. Mezi mnou a mamkou však docházelo
k frustraci, neboť jsme si nerozuměly. Nedokázala jsem jí říci, co chci,
mamce jsem nerozuměla. Byl to tedy nakonec taťka, který doporučil, aby mamka
zkusila – navzdory odborníkům – znakovku.“
A světě div se! Od té doby, co se její maminka naučila
základy znakového jazyka, začaly si spolu rozumět.
Nejen Magda, ale i lékaři dodnes neví, čím je její ztráta
sluchu způsobená. „Zajímá se o mě však genetička z Fakultní nemocnice v Motole,
hledá příčinu. Tak uvidíme…“
Mezi neslyšícími spolužáky se nudila
Magda chodila se svou slyšící sestrou do běžné mateřské
školy na vesnici, kde měli chalupu poblíž školy. Pak se rodina přestěhovala
zpátky do Prahy. A Magda začala docházet do mateřské školy pro neslyšící
v Radlicích, kde pokračovala i na základní škole.
„Ale pouze do druhé třídy. Moje třídní učitelka si všimla,
že se nudím, neboť pro mě bylo učivo snadné. Rodičům tedy doporučila, abych
zkusila Ječnou pro nedoslýchavé.“
Rodiče dali na doporučení učitelky. Magda nakonec na škole
pro nedoslýchavé v Praze 2 zůstala až do maturity na tamním gymnáziu.
„Nejhorší to bylo – co se komunikace týče – na základce.
Všichni mí spolužáci byli nedoslýchaví, se mnou ale začali více znakovat,“
usmívá se Magda. Na gymnáziu už to bylo podle ní vyrovnanější. „První půlka
byla neslyšící, druhá nedoslýchavá. Všichni jsme znakovali. Zlaté časy!“ směje
se a dodává, že nikdy neměla problém srovnat se se svým sluchovým handicapem,
neboť měla vždy kolem sebe úžasné lidi.
Práce v laborce? Pracujete s minimem lidí
Po zkoušce z dospělosti vyrazila na další studia do
Brna na Ústav chemie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity.
Pragmaticky – vzhledem ke sluchovému handicapu – si vybrala
obor, kde bylo minimum lidí. „Výběr byl nasnadě – abych mohla lépe stíhat
komunikaci s lidmi. A to nabízí právě laboratoř, neboť v ní nemůže
pracovat třicet lidí najednou,“ vysvětluje Magda, která práci v laboratoři
popisuje jako rutinní s minimem lidí. „A výhodou je, že má vždy
budoucnost.“
Práce v laboratoři podle ní je – na rozdíl od jiných
prací – vhodná i pro lidi se sluchovým handicapem. „Jakmile se do toho
dostanete, jde to jako po másle. Ale samozřejmě také hodně záleží na
kolektivu.“
Riboflavin v pivě
Široká veřejnost má často vědce za podivíny, kteří jsou
zavření v laboratořích a bádají o věcech, kterým laik nemůže rozumět. To
však rozhodně není případ Magdy. Obě její závěrečné práce – bakalářská i
diplomová – mají praktický přínos a jsou i pro běžnou populaci srozumitelné.
„Bakalářskou práci jsem nazvala Stanovení riboflavinu v pivu. A proč jsem si vybrala právě
toto téma? Zaujalo mě, že bych pracovala s pivy,“ směje se Magda, která
jedním dechem dodává, že alkoholu sice neholduje, ale toto praktické téma ji
zaujalo.
U různých značek piv porovnávala, kolik obsahují riboflavinu
– tedy vitamínu B2. „Pro zajímavost jsem provedla i výpočet, kolik by se muselo
vypít piv, aby bylo dosaženo doporučené denní dávky vitamínu B2, která se
pohybuje kolem 1,1–1,3 miligramů na den. A výsledek? Muselo by se vypít přesně
441,8 mililitrů piva.“
Jak sladidla škodí
Protože ráda mlsá, v její diplomové práci Dlouhodobý výskyt a expozice umělých
sladidel v globálním životním prostředí se zabývala sladidly. Konkrétně
měla za úkol namodelovat trend, jak sladidla ovlivní prostředí, do kterého jsou
vypuštěna.
„Například čistírny vody nevyčistí vodu stoprocentně od
sladidel či antibiotik. Zkoumala jsem nejen, která sladidla jsou nejhorší, ale
i další aspekty.“
Sen? Konečně zase spát na břiše
A co Magda zkoumá v současné době? „Nyní jsem na
rodičovské dovolené,“ usmívá se Magda a dodává, že se od vědy přemístila do
soukromé zdravotní laboratoře.
„Zjistila jsem totiž, že pro mě věda není to pravé ořechové,
neboť mi více vyhovuje řídit se pokyny než hledat a navrhovat řešení. Tam jsem
vždy narazila na komunikační bariéru.“
Mateřství ženu promění. A mnohdy natolik, že se odchýlí od
původní profese. „Ráda bych si zkusila jinou práci než tu, kterou mi nabízí
laboratoř. Tam totiž nemůžete mít home office, což je pro mě jako maminku
největší nevýhoda.“
A jaký má Magda sen do budoucna? „Odrodit druhé dítě, abych
mohla konečně spát na břiše,“ směje se. A dodává přání, které má asi většina
z nás.
„Snad se brzy situace kolem koronaviru uklidní a budeme se
zase moci scházet a jezdit na výlety po okolí… Snad bude svět brzy zase
normální.“
Text: VERONIKA CÉZOVÁ
Foto: archiv MAGDY JANDUSOVÉ