Daniel Kaftan: Každý den objevuji nové zvuky

22.10.2021
„Mám být osobností Jsem jedno ucho? Ale vždyť já nejsem vůbec zajímavý!“ Na Daniela Kaftana jsem dostala kontakt od kolegyně Radky Klinderové. Měla jsem od ní jedinou informaci – že je nedoslýchavý. A že mu mám zavolat. „Určitě jste!“ oponovala jsem mu. „Jo? A čím? Vždyť jsem úplně obyčejný…“ „Třeba tím, že spolu právě telefonujeme! Máte sluchovou vadu a můžeme si telefonovat. Vždyť to je skvělé!“ „No tak jo,“ nechal se přemluvit Daniel.

Robert Gruss: Čím větší mám ztrátu sluchu, tím více mi vadí hluk

14.10.2021
„Pamatuješ si, kdy se ti začal zhoršovat sluch?“ „Kdy přesně, to už nevím. Ale asi po svatbě. Každý chlap přestane slyšet po svatbě,“ směje se Robert. S jednapadesátiletým Robertem Grussem sedíme na pohovce v jeho ostravském bezbariérovém bytě, kde žije s manželkou Markétou a synem Danielem, který má Duchennovu svalovou dystrofii a je upoután na vozík.

Jindřich Mikulík: Nemám moc trpělivosti. Se slyšící ženou bych být nemohl

08.10.2021
„Kdy jsem si uvědomil, že jsem neslyšící? Nikdy jsem to neřešil, měl jsem i neslyšící rodiče, takže jsem to bral tak, že jsem stejný jako oni,“ krčí rameny sedmadvacetiletý Jindřich Mikulík. Sedíme naproti sobě v porubském zámku v Ostravě. Je to symbolické, že první rozhovor do nové knížky vzniká právě na Moravě…

Jan Slezák: Mezi světem slyšících a neslyšících funguji díky kochleárnímu implantátu

27.08.2021
Narodil se rok po sametové revoluci jako slyšící. Ve čtrnácti měsících ale Jan Slezák prodělal zánět mozkových blan. „Následkem byla oboustranná hluchota. Před druhým rokem jsem tak dostal sluchadla, ale nepomáhala mi. Se stoprocentní ztrátou sluchu jsem byl proto vhodným kandidátem na implantaci,“ vrací se zpátky v čase Jan Slezák. V létě 1993 ho ve Fakultní nemocnici Motol operoval profesor Lenhart z Německa za asistence doktora Zdeňka Kabelky.

Anna Pášová: Mým snem je ilustrovat knihy

06.08.2021
„A víte, že u nás od září bude studovat neslyšící?“ Stačila tato jedna otázka a měla jsem jasno. Když se mnou Radka Maděrová, učitelka českého jazyka na obchodní akademii ve Žďáře nad Sázavou, domlouvala zářijovou besedu Jsem jedno ucho, jen tak mezi řečí se pochlubila. První neslyšící u nich na škole, to bude výzva. Nejen pro pedagogy a kolektiv. Ale samozřejmě i pro samotnou neslyšící Annu Pášovou.

Anna Kohutová: Znakovaná čeština je neprávem potlačována

29.07.2021
Poprvé jsem její jméno zaznamenala na diskuzi na sociální síti. Dvě osobnosti projektu Jsem jedno ucho – Vlastimil Chlumský a Aneta Černohorská – spolu rozebíraly, zda je vhodné, aby o kultuře a jazyku neslyšících diskutovali i lidé, kteří nejsou neslyšící od narození...

Milan Klindera: Jako dobrovolný hasič jsem pomáhal na Moravě po řádění tornáda

23.07.2021
Porod kleštěmi, kterými mu porodníci promáčkli část hlavy. A aby toho nebylo málo, došlo u 46letého Milana Klindery i k přidušení a lékaři mu diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu… „Během porodu mi poškodili i levé oko s víčkem, na Karlově náměstí jsem proto musel na operaci. Víčko mi pak takové špatné, jak ho teď vidíte, zůstalo. Bylo by to na kosmetickou úpravu, ale to už neřeším,“ směje se Milan. Jeho rodiče čekalo ještě jedno překvapení. To když začal chodit do školky, kde nereagoval na zavolání. K ostatním diagnózám se tak přidala ještě jedna. Nedoslýchavost.

Petr Herian: NEWTON Media vedu jako skautský oddíl

11.06.2021
Nedoslýchavý děda. To byl první člověk v životě Petra Heriana, který měl sluchový handicap. „Byly ale chvíle, kdy mi přišlo, že slyšel velmi dobře. Většinou to, co jsme jako děti nechtěly, aby slyšel,“ směje se při vzpomínce na dědu jednapadesátiletý Petr Herian.

Doktor Josef Brožík: Splnil se mi sen mluvit jako slyšící

30.04.2021
„Uměl porozumět druhým. Velmi dobře cítil, co má dotyčný za problém. Vyslechl nás i mimo výuku. V tomto byl jedinečný. Jeho hodiny angličtiny byly nejen zábavné, ale i poučné. Respektovali a obdivovali jsme ho…“ Tak vzpomíná Míra Kindel, 13. osobnost projektu Jsem jedno ucho, na léta strávená ve školní lavici ve škole pro neslyšící v Holečkově ulici. A tím, kdo ho učil anglický jazyk, nebyl nikdo jiný než doktor Josef Brožík…

Sestry Renata Trávníčková a Vlasta Bartošíková: Na školeních nám říkali, že CODA tlumočníci jsou nejhorší

23.04.2021
„Blikal nám dům, protože jsme měli světelný zvonek. Bavila jsem tím kamarády z ulice,“ vzpomíná se smíchem třiašedesátiletá Vlasta Bartošíková. Spolu se sestrou Renatou se narodila neslyšícím rodičům.

Jan Semerád: Nejsem ani slyšící, ani neslyšící. Jsem někde na pomezí

16.04.2021
Slyšící? Neslyšící? „Já sám se nepovažuji ani za slyšícího, ani za Neslyšícího/neslyšícího. Vidím se někde na pomezí a snažím se brát si z obou světů to nejlepší,“ vypráví mi hned na úvod našeho setkání šestadvacetiletý Jan Semerád.

Magda Jandusová: Zkoumala jsem, kolik by člověk musel vypít piva, aby získal denní dávku vitamínu B2

08.04.2021
Když si Magdina maminka všimla, že nereaguje na zvuky, hned své obavy sdílela se svým manželem. „Tatínek shodou okolností pracoval pro neslyšící v Unii neslyšících Brno ve Vodově ulici. Díky tomu, že se setkal s neslyšícími, měl od nich informace, jak zjistit, jestli mám opravdu ztrátu sluchu. A pokud se potvrdí, jak postupovat,“ vypráví dnes třiatřicetiletá Magda Jandusová.

Jakub Volák: Naše třecí plochy? Já dávám emoce do slov, neslyšící přítel do gest

02.04.2021
Na základní škole měl slyšící spolužačku, jejíž rodiče byli neslyšící. Vždycky, když na ni zvonil u domu, se v bytě rozsvítila lampa a oni poznali, že je někdo u dveří. „Už tenkrát jsem si říkal, že to je skvělý nápad. Spolužačka se ale odstěhovala a kontakt jsme přerušili. Na vysoké škole jsem pak měl slyšící kamarádku, která se učila znakovat. Občas mi něco ze znakového jazyka ukázala, ale vídal jsem se s ní velmi málo. To byl veškerý kontakt, který jsem se světem neslyšících měl, takže než jsem potkal Pepu, o jejich kultuře jsem skoro nic nevěděl,“ začíná své vyprávění pětatřicetiletý Jakub Volák.

Kateřina Moravcová: Na cukrářský kurz mě ani s tlumočnicí nechtěli vzít. Prý bych zdržovala

26.03.2021
Jak dělat rozhovor v době covidové? Třeba tak, že se domluvíte s neslyšící cukrářkou po Messengeru. Otázky zašlete tlumočnici znakového jazyka e-mailem. Ta se spojí s neslyšící prostřednictvím aplikace WhatsApp (nepoužívá totiž Facebook ani Messenger) a tlumočí jí otázky. Následně neslyšící pošle videa s odpověďmi mně prostřednictvím Messengeru. Stažená videa pak pošlu přes WhatsApp tlumočnici. Ta si udělá přípravu a pak si zavoláme. Ona se dívá na počítači na videa a tlumočí mi, co je v nich znakováno. Já mám telefon na hlasitý odposlech a simultánně přepisuji odpovědi. Tlumočnice však má pocit, že některé věci nemusela při tlumočení zachytit správně. A začíná nový kolotoč. Vymýšlím doplňující a zpřesňující otázky, které – nyní již na WhatsApp – posílám tlumočnici. Ta je naznakuje a posílá je na videu neslyšící. A ta znovu posílá videa s odpověďmi… Že se v tom – co kdo komu poslal a přes jaký kanál – už ztrácíte? Vítejte ve světě Neslyšících. Oni s takovýmito informačními šumy a nedostatečnými informacemi bojují celý život…

94. osobnost Jsem jedno ucho profesor Josef Syka: Hlučná multikina dětem ničí sluch

12.03.2021
Když se řekne sluch, snad každému se vybaví ucho. Každému… kromě profesora Josefa Syky. „Ucho je pro mě příliš jednoduchá záležitost,“ říká vědec, který se celý život zabýval neurofyziologií sluchu, sluchovým systémem a vlivem hluku na člověka.