Doktor Josef Brožík: Splnil se mi sen mluvit jako slyšící

30.04.2021
„Uměl porozumět druhým. Velmi dobře cítil, co má dotyčný za problém. Vyslechl nás i mimo výuku. V tomto byl jedinečný. Jeho hodiny angličtiny byly nejen zábavné, ale i poučné. Respektovali a obdivovali jsme ho…“ Tak vzpomíná Míra Kindel, 13. osobnost projektu Jsem jedno ucho, na léta strávená ve školní lavici ve škole pro neslyšící v Holečkově ulici. A tím, kdo ho učil anglický jazyk, nebyl nikdo jiný než doktor Josef Brožík…

Sestry Renata Trávníčková a Vlasta Bartošíková: Na školeních nám říkali, že CODA tlumočníci jsou nejhorší

23.04.2021
„Blikal nám dům, protože jsme měli světelný zvonek. Bavila jsem tím kamarády z ulice,“ vzpomíná se smíchem třiašedesátiletá Vlasta Bartošíková. Spolu se sestrou Renatou se narodila neslyšícím rodičům.

Jan Semerád: Nejsem ani slyšící, ani neslyšící. Jsem někde na pomezí

16.04.2021
Slyšící? Neslyšící? „Já sám se nepovažuji ani za slyšícího, ani za Neslyšícího/neslyšícího. Vidím se někde na pomezí a snažím se brát si z obou světů to nejlepší,“ vypráví mi hned na úvod našeho setkání šestadvacetiletý Jan Semerád.

Magda Jandusová: Zkoumala jsem, kolik by člověk musel vypít piva, aby získal denní dávku vitamínu B2

08.04.2021
Když si Magdina maminka všimla, že nereaguje na zvuky, hned své obavy sdílela se svým manželem. „Tatínek shodou okolností pracoval pro neslyšící v Unii neslyšících Brno ve Vodově ulici. Díky tomu, že se setkal s neslyšícími, měl od nich informace, jak zjistit, jestli mám opravdu ztrátu sluchu. A pokud se potvrdí, jak postupovat,“ vypráví dnes třiatřicetiletá Magda Jandusová.

Jakub Volák: Naše třecí plochy? Já dávám emoce do slov, neslyšící přítel do gest

02.04.2021
Na základní škole měl slyšící spolužačku, jejíž rodiče byli neslyšící. Vždycky, když na ni zvonil u domu, se v bytě rozsvítila lampa a oni poznali, že je někdo u dveří. „Už tenkrát jsem si říkal, že to je skvělý nápad. Spolužačka se ale odstěhovala a kontakt jsme přerušili. Na vysoké škole jsem pak měl slyšící kamarádku, která se učila znakovat. Občas mi něco ze znakového jazyka ukázala, ale vídal jsem se s ní velmi málo. To byl veškerý kontakt, který jsem se světem neslyšících měl, takže než jsem potkal Pepu, o jejich kultuře jsem skoro nic nevěděl,“ začíná své vyprávění pětatřicetiletý Jakub Volák.

Kateřina Moravcová: Na cukrářský kurz mě ani s tlumočnicí nechtěli vzít. Prý bych zdržovala

26.03.2021
Jak dělat rozhovor v době covidové? Třeba tak, že se domluvíte s neslyšící cukrářkou po Messengeru. Otázky zašlete tlumočnici znakového jazyka e-mailem. Ta se spojí s neslyšící prostřednictvím aplikace WhatsApp (nepoužívá totiž Facebook ani Messenger) a tlumočí jí otázky. Následně neslyšící pošle videa s odpověďmi mně prostřednictvím Messengeru. Stažená videa pak pošlu přes WhatsApp tlumočnici. Ta si udělá přípravu a pak si zavoláme. Ona se dívá na počítači na videa a tlumočí mi, co je v nich znakováno. Já mám telefon na hlasitý odposlech a simultánně přepisuji odpovědi. Tlumočnice však má pocit, že některé věci nemusela při tlumočení zachytit správně. A začíná nový kolotoč. Vymýšlím doplňující a zpřesňující otázky, které – nyní již na WhatsApp – posílám tlumočnici. Ta je naznakuje a posílá je na videu neslyšící. A ta znovu posílá videa s odpověďmi… Že se v tom – co kdo komu poslal a přes jaký kanál – už ztrácíte? Vítejte ve světě Neslyšících. Oni s takovýmito informačními šumy a nedostatečnými informacemi bojují celý život…

94. osobnost Jsem jedno ucho profesor Josef Syka: Hlučná multikina dětem ničí sluch

12.03.2021
Když se řekne sluch, snad každému se vybaví ucho. Každému… kromě profesora Josefa Syky. „Ucho je pro mě příliš jednoduchá záležitost,“ říká vědec, který se celý život zabýval neurofyziologií sluchu, sluchovým systémem a vlivem hluku na člověka.

93. osobnost Karel Redlich: Mít neslyšící rodiče je pro mě dar

05.03.2021
Dovedete si představit, že byste se narodili jako slyšící neslyšícím rodičům? Jak by to asi ovlivnilo váš život? Karel Redlich to zažil… „To, že jsou moji rodiče hluší, mi nikdo vysvětlovat nemusel. To dítě pozná samo v běžných každodenních situacích. Už to, že voláte na své rodiče, ale oni nikdy nepřijdou a ani se na zavolání neotočí, je fakt, se kterým se každé dítě musí vypořádat již v raném věku a každé po svém,“ začíná Karel své vyprávění.

Radek Vavřík: Se syny jsem opustil svět ticha

19.02.2021
„Paní Vavříková, váš syn je jen líné dítě. Nespolupracuje, to je všechno,“ odbyli maminku dnes šestatřicetiletého Radka Vavříka. Sluchovou vadu měl přitom od narození. Celkem srozumitelně však vyslovoval jednoduchá slova, takže zpočátku neměli ani jeho rodiče žádné podezření. Časem však přibývaly situace, kdy Radek nereagoval na zvuky a jeho slovní zásoba se již nerozvíjela tak, jako u slyšících dětí. Mamince to bylo divné. Ale slova doktorů ji trochu uklidnila. Avšak ne nadlouho. Po jeho čtvrtých narozeninách lékaři – na základě odborného vyšetření na foniatrii – vyřkli diagnózu. Jednalo se o velmi těžkou oboustrannou sluchovou vadu.

Pavla: Příběhy Jsem jedno ucho ve mně vzbuzují optimismus, že se vše dá zvládnout

12.02.2021
O komunitě projektu Jsem jedno ucho ví už dlouho. Jako introvertka ale nikdy neměla potřebu napsat příspěvek nebo komentovat dění… „Čas od času jsem nahlédla, co se děje zajímavého ve světě neslyšících a nedoslýchavých. Ale tím, že mé ouško předvádělo podivné věci, nikdy jsem úplně necítila potřebu se veřejně projevovat. V loňském roce se však pro mě téma sluchového handicapu stalo niternějším tématem. Potřebovala jsem ho v sobě zpracovat. A právě příběhy Jsem jedno ucho ve mně vzbuzují optimismus, že se vše dá zvládnout. S humorem a nadhledem. I když je občas v sobě ztrácím,“ vysvětluje devětatřicetiletá Pavla Bechnerová motivy, které ji vedly k zapojení se do našeho projektu.

90. osobnost Miroslav Hanzlíček a Kristýna Voříšková: Na pracovní dobu si nehrajeme. Neslyšícím pomáháme kdykoliv

04.02.2021
To, že její dědeček neslyší, brala už odmalička jako fakt. „Nepřišlo mi to zvláštní. S mým tatínkem zkrátka komunikoval ve znakovém jazyce. Dědeček uměl také perfektně odezírat a skvěle mluvit,“ vzpomíná na dětství 35letá Kristýna Voříšková.

89. osobnost Eliška Vyorálková: Po ohluchnutí jsem strávila rok a půl v bezjazyčí

29.01.2021
Do svých téměř pěti let slyšela. Pak ale udeřil zánět mozkových blan. A Eliška Vyorálková zcela ohluchla. „Vždy se snažím vzít si i z toho špatného to dobré. Jsem tedy vděčná za to, že už jsem v té době měla češtinu na dobré úrovni,“ vrací se zpátky v čase devětašedesátiletá Eliška Vyorálková.

Martina Kopecká: Učila jsem znakovku studenty, kteří zkoušeli mé hranice

22.01.2021
Náhoda a zvědavost. Dva atributy, díky kterým se osmatřicetiletá Martina Kopecká dostala jako slyšící ke znakovému jazyku.

Alex a Max: V Anglii jsme se scházeli s CODA kamarády. A mezi sebou jsme znakovali, aby nám rodiče rozuměli

14.01.2021
Alexander a Maximilian. CODA. Tedy slyšící potomci neslyšících rodičů. A ne tak ledajací. Synové neslyšící umělkyně a učitelky Ivany Hay se narodili ve Velké Británii. A proto umí hned čtyři jazyky!

Martin Látal: Mnoho lidí si myslí, že jsou neslyšící hloupí

08.01.2021
Byl mu rok, když rodiče zjistili, že neslyší. „Rodičům lékaři řekli, že mám praktickou hluchotu… To, že jsem jiný, jsem si ale jako malý dlouho neuvědomoval,“ vrací se zpátky v čase devětadvacetiletý Martin Látal z Prostějova.