1 2 3 4 5  další 
  • Michaela Přikrylová: Ticha už se nebojím, učím se z něj radovat

    04.12.2020
    „Dejte tomu čas…“ To slýchala maminka Michaely Přikrylové od lidí roky… „Mamce všichni dlouho říkali, že mám jen zpomalený vývoj. Až když mi byly čtyři roky a mamce jsem pořád chodila za pusou a neotáčela jsem se na pískovišti na zavolání jména, šly jsme na ORL.“ V nemocnici však obě čekal šok. „Primář nám řekl, ať se vrátíme, až si mě máma vychová. Že jediný můj problém je, že jsem nevychovaná,“ vzpomíná Míša Přikrylová.
  • Eva Vontrobová: Ve chvíli, kdy po mně hodila paní v Zásilkovně propisku, mi bylo do breku

    20.11.2020
    Stalo se to krátce před patnáctými narozeninami. Ze dne na den. Ráno se probudila a cítila, že něco není v pořádku. „Nerozuměla jsem rodičům u snídaně, kamarádům při cestě do školy ani učitelům,“ vrací se zpátky v čase dnes 29letá Eva Vontrobová. V té době se stěhovala, čekaly ji přijímačky na gymnázium… „Ze začátku jsem proto tento problém připisovala psychickému vytížení.“ Jenže. Okolí rozuměla čím dál méně. A tak už návštěvu lékaře nemohla dále odkládat. Doktoři však tápali. Téměř dva roky.
  • Tereza Hradilová: Dlouho jsem měla pocit, že musím všechno zvládnout sama

    13.11.2020
    Cože? To byla otázka, kterou Tereza Hradilová často pokládala svým rodičům. „Z vyprávění také vím, že jsem postupně přestávala reagovat na zavolání na větší vzdálenost, což se dříve nestávalo…“ Psala se první polovina 90. let, informace o sluchovém postižení tehdy nebyly širší veřejnosti moc známé. Tereza měla štěstí. „Rodiče jsou zdravotníci, takže kolečko vyšetření proběhlo poměrně rychle.“
  • Kristýna Podeszwová: Tlumočit jsem dlouhou dobu nechtěla. Oddalovala jsem to

    06.11.2020
    O tom, co budete (nebo nebudete) v životě dělat, mnohdy rozhoduje jeden jediný bod. To je případ i osmadvacetileté tlumočnice znakového jazyka Kristýny Podeszwové. Na vysněný obor Speciální pedagogika v Hradci Králové se nedostala o pouhý bod.
  • Jiřina Kocmanová: Slyšící dcera mi zpětně řekla, že jsem ji odstrkávala

    30.10.2020
    Pochází z bramborářské oblasti z Vysočiny, a tak byla předurčena k tomu, že půjde ve šlépějích rodičů a bude pracovat v zemědělství. Nastoupila na střední zemědělskou školu a na praxi ve svých šestnácti letech potkala svého budoucího muže. „Ještě před maturitou jsme se museli brát. Narodila se mi dcera. Neslyšící,“ začíná své vyprávění šedesátiletá Jiřina Kocmanová.
  • Irena Maixnerová: Slyšícího syna jsem dala do školky mezi neslyšící. A nelituji

    22.10.2020
    Ani genetika, ani nemoc. To, že se narodila Irena Maixnerová jako neslyšící, přičítali lékaři tomu, že její maminka utrpěla v osmém měsíci těhotenství těžký pád. „Celá rodina je slyšící. Mám o šest let staršího bratra a už odmalička jsem na něho znakovala. Pamatuji si, jak ho to rozčilovalo,“ směje se šestačtyřicetiletá Irena. Právě proto, že vyrůstala mezi slyšícími, docházelo odmalička k různým komunikačním nedorozuměním.
  • Dagmar Čípová: Mám uši na baterky

    15.10.2020
    Psal se leden letošního roku. Pětačtyřicetileté Dagmar Čípové opět začaly zaléhat uši. A začala na ni doléhat dlouhá zima...
  • David Buzrla: Integrace není vhodná pro všechny děti

    08.10.2020
    Neslyšící máma, táta i bratr. Že bude mít problémy se sluchem i David Buzrla, s tím rodiče počítali. „Už když jsem se narodil, zjistili mi lékaři velkou sluchovou ztrátu. V současnosti to je přes devadesát procent,“ říká dvaadvacetiletý student medicíny.
  • Lena: Vzít mě do restaurace, kde je tma a jedna svíčka? Blbost

    08.10.2020
    Maminka měla už delší dobu podezření, že její dcera špatně slyší. Ale u dětského lékaře ji uklidňovali, že jen plaší. Na pískání foukacích hraček se otáčela, v místnosti bylo hodně skla a zrcadel, a tak doktora ani nenapadlo, že by mělo být něco špatně.
  • Anna: Sluchový handicap? Nebezpečí číhá i tam, kde ho nečekáte. A neslyšíte

    31.07.2020
    Ve dvou letech se dostala k doktorovi kvůli bolesti ucha. „Dětská lékařka vzala pískací hračku a zkoumala, jak budu reagovat. Já jsem se otáčela jen za proudem vzduchu vycházejícího z hračky, ne za písknutím… Doporučila mě tedy se zánětem středního ucha na ORL. Odtud jsem byla poslána na foniatrické vyšetření do krajské nemocnice. Tamní lékař sdělil mé mamce velmi bezcitně mou diagnózu, a to těžkou nedoslýchavost s nutnou kompenzací sluchadly,“ Vypráví šestatřicetiletá Anna Hlobeňová.
  • Lenka: Od studia lékařství mě všichni odrazovali

    16.07.2020
    Až do tří let nikdo netušil, že má problémy se sluchem. „Reagovala jsem třeba na bouchnutí dveří, ale s řečí jsem měla trochu problémy. Neslyšela jsem celé věty, jenom části, měla jsem takový svůj jazyk, kterému rozuměla jen máma. Postupem času se pak mamce zdálo, že nereaguji, když na mě mluví. Dětská ORL doktorka ale mamku dlouho chlácholila, že určitě nebude žádný problém. A asi se není čemu divit. I medicína byla na jiné úrovni, než je dnes,“ vrací se zpátky v čase Lenka Bosáková.
  • Radka: Závidím manželovi, že může telefonovat

    09.07.2020
    Narodila se předčasně, ve 29. týdnu. Po porodu prodělala zápal plic, těžkou žloutenku, otravu krve, dostávala transfuze, vysoké dávky antibiotik…. Ze všeho se dostala. Ale v jejích sedmi měsících si její maminka začala všímat, že Radka nereaguje na hlasité zvuky – například na bouchnutí dveří od balkónu.
  • Ivana: Díky kochlíku si užívám šustění listí i zvuk houslí

    03.07.2020
    Scházíme se v půlce června v Klánovicích v jejím domě. A dopředu avizuje, že má velké překvapení. „V květnu jsem byla na operaci, už mám konečně dva kochlíky,“ vítá mě s úsměvem dvaapadesátiletá Ivana Zoulíková. Na rozhovor se scházíme v pátek, tedy jen čtyři dny po prvním nastavení kochleárního implantátu. „Dlouho jsem se bála, že mi operaci překazí karanténa. A že půjdu třeba až za rok. A nakonec to vyšlo všechno v původním termínu. A jak se cítím? Jak slyším? Jsem naprosto nadšená!“
  • Aneta: Nejsem slyšící, ani neslyšící. Jsem člověk s neuroprotézou

    26.06.2020
    Dvě dcery. Každá s jiným partnerem. „Ale sešlo se to tak, že obě mají sluchovou vadu. Dva pokusy a stejná vada. Oba partneři mají stejně jako já poškozený gen connexin 26… Asi osud…“ říká Petra Černohorská, maminka dvacetileté Anety a dvanáctileté Sabiny.
  • Vlastimil: Soukromé televize povinných 15 procent otitulkovaných pořadů dodržují, ale jedná se hlavně o staré pořady, které se reprízují

    12.06.2020
    Bylo mu šest měsíců, když lékaři zjistili, že neslyší. Na pravém uchu naměřili doktoři ztrátu skoro sto procent, na levém kolem 96 procent. „Přestože jsem se narodil slyšícím rodičům, vzali to, myslím, dobře. V rodině už jsme totiž měli neslyšícího. Byl to bratr mojí babičky, který ohluchl ve dvou letech po zánětu mozkových blan,“ začíná své vyprávění 31letý Vlastimil Chlumský z vesničky Podveky.