1 2 3 4 5  další 
  • Radek Vavřík: Se syny jsem opustil svět ticha

    19.02.2021
    „Paní Vavříková, váš syn je jen líné dítě. Nespolupracuje, to je všechno,“ odbyli maminku dnes šestatřicetiletého Radka Vavříka. Sluchovou vadu měl přitom od narození. Celkem srozumitelně však vyslovoval jednoduchá slova, takže zpočátku neměli ani jeho rodiče žádné podezření. Časem však přibývaly situace, kdy Radek nereagoval na zvuky a jeho slovní zásoba se již nerozvíjela tak, jako u slyšících dětí. Mamince to bylo divné. Ale slova doktorů ji trochu uklidnila. Avšak ne nadlouho. Po jeho čtvrtých narozeninách lékaři – na základě odborného vyšetření na foniatrii – vyřkli diagnózu. Jednalo se o velmi těžkou oboustrannou sluchovou vadu.
  • Pavla: Příběhy Jsem jedno ucho ve mně vzbuzují optimismus, že se vše dá zvládnout

    12.02.2021
    O komunitě projektu Jsem jedno ucho ví už dlouho. Jako introvertka ale nikdy neměla potřebu napsat příspěvek nebo komentovat dění… „Čas od času jsem nahlédla, co se děje zajímavého ve světě neslyšících a nedoslýchavých. Ale tím, že mé ouško předvádělo podivné věci, nikdy jsem úplně necítila potřebu se veřejně projevovat. V loňském roce se však pro mě téma sluchového handicapu stalo niternějším tématem. Potřebovala jsem ho v sobě zpracovat. A právě příběhy Jsem jedno ucho ve mně vzbuzují optimismus, že se vše dá zvládnout. S humorem a nadhledem. I když je občas v sobě ztrácím,“ vysvětluje devětatřicetiletá Pavla Bechnerová motivy, které ji vedly k zapojení se do našeho projektu.
  • 90. osobnost Miroslav Hanzlíček a Kristýna Voříšková: Na pracovní dobu si nehrajeme. Neslyšícím pomáháme kdykoliv

    04.02.2021
    To, že její dědeček neslyší, brala už odmalička jako fakt. „Nepřišlo mi to zvláštní. S mým tatínkem zkrátka komunikoval ve znakovém jazyce. Dědeček uměl také perfektně odezírat a skvěle mluvit,“ vzpomíná na dětství 35letá Kristýna Voříšková.
  • 89. osobnost Eliška Vyorálková: Po ohluchnutí jsem strávila rok a půl v bezjazyčí

    29.01.2021
    Do svých téměř pěti let slyšela. Pak ale udeřil zánět mozkových blan. A Eliška Vyorálková zcela ohluchla. „Vždy se snažím vzít si i z toho špatného to dobré. Jsem tedy vděčná za to, že už jsem v té době měla češtinu na dobré úrovni,“ vrací se zpátky v čase devětašedesátiletá Eliška Vyorálková.
  • Martina Kopecká: Učila jsem znakovku studenty, kteří zkoušeli mé hranice

    22.01.2021
    Náhoda a zvědavost. Dva atributy, díky kterým se osmatřicetiletá Martina Kopecká dostala jako slyšící ke znakovému jazyku.
  • Alex a Max: V Anglii jsme se scházeli s CODA kamarády. A mezi sebou jsme znakovali, aby nám rodiče rozuměli

    14.01.2021
    Alexander a Maximilian. CODA. Tedy slyšící potomci neslyšících rodičů. A ne tak ledajací. Synové neslyšící umělkyně a učitelky Ivany Hay se narodili ve Velké Británii. A proto umí hned čtyři jazyky!
  • Martin Látal: Mnoho lidí si myslí, že jsou neslyšící hloupí

    08.01.2021
    Byl mu rok, když rodiče zjistili, že neslyší. „Rodičům lékaři řekli, že mám praktickou hluchotu… To, že jsem jiný, jsem si ale jako malý dlouho neuvědomoval,“ vrací se zpátky v čase devětadvacetiletý Martin Látal z Prostějova.
  • Eva Michálková: Věřím, že budoucnost neslyšící komunity není ve znakovém jazyce, ale v mluvené řeči

    18.12.2020
    Šikana. Může vás srazit na kolena. Ale může vás také posílit. Naučit myslet jinak. Jít si za svým snem. Třeba až do Ameriky. A to je přesně i případ třicetileté nedoslýchavé Evy Michálkové.
  • Michaela Přikrylová: Ticha už se nebojím, učím se z něj radovat

    04.12.2020
    „Dejte tomu čas…“ To slýchala maminka Michaely Přikrylové od lidí roky… „Mamce všichni dlouho říkali, že mám jen zpomalený vývoj. Až když mi byly čtyři roky a mamce jsem pořád chodila za pusou a neotáčela jsem se na pískovišti na zavolání jména, šly jsme na ORL.“ V nemocnici však obě čekal šok. „Primář nám řekl, ať se vrátíme, až si mě máma vychová. Že jediný můj problém je, že jsem nevychovaná,“ vzpomíná Míša Přikrylová.
  • Eva Vontrobová: Ve chvíli, kdy po mně hodila paní v Zásilkovně propisku, mi bylo do breku

    20.11.2020
    Stalo se to krátce před patnáctými narozeninami. Ze dne na den. Ráno se probudila a cítila, že něco není v pořádku. „Nerozuměla jsem rodičům u snídaně, kamarádům při cestě do školy ani učitelům,“ vrací se zpátky v čase dnes 29letá Eva Vontrobová. V té době se stěhovala, čekaly ji přijímačky na gymnázium… „Ze začátku jsem proto tento problém připisovala psychickému vytížení.“ Jenže. Okolí rozuměla čím dál méně. A tak už návštěvu lékaře nemohla dále odkládat. Doktoři však tápali. Téměř dva roky.
  • Tereza Hradilová: Dlouho jsem měla pocit, že musím všechno zvládnout sama

    13.11.2020
    Cože? To byla otázka, kterou Tereza Hradilová často pokládala svým rodičům. „Z vyprávění také vím, že jsem postupně přestávala reagovat na zavolání na větší vzdálenost, což se dříve nestávalo…“ Psala se první polovina 90. let, informace o sluchovém postižení tehdy nebyly širší veřejnosti moc známé. Tereza měla štěstí. „Rodiče jsou zdravotníci, takže kolečko vyšetření proběhlo poměrně rychle.“
  • Kristýna Podeszwová: Tlumočit jsem dlouhou dobu nechtěla. Oddalovala jsem to

    06.11.2020
    O tom, co budete (nebo nebudete) v životě dělat, mnohdy rozhoduje jeden jediný bod. To je případ i osmadvacetileté tlumočnice znakového jazyka Kristýny Podeszwové. Na vysněný obor Speciální pedagogika v Hradci Králové se nedostala o pouhý bod.
  • Jiřina Kocmanová: Slyšící dcera mi zpětně řekla, že jsem ji odstrkávala

    30.10.2020
    Pochází z bramborářské oblasti z Vysočiny, a tak byla předurčena k tomu, že půjde ve šlépějích rodičů a bude pracovat v zemědělství. Nastoupila na střední zemědělskou školu a na praxi ve svých šestnácti letech potkala svého budoucího muže. „Ještě před maturitou jsme se museli brát. Narodila se mi dcera. Neslyšící,“ začíná své vyprávění šedesátiletá Jiřina Kocmanová.
  • Irena Maixnerová: Slyšícího syna jsem dala do školky mezi neslyšící. A nelituji

    22.10.2020
    Ani genetika, ani nemoc. To, že se narodila Irena Maixnerová jako neslyšící, přičítali lékaři tomu, že její maminka utrpěla v osmém měsíci těhotenství těžký pád. „Celá rodina je slyšící. Mám o šest let staršího bratra a už odmalička jsem na něho znakovala. Pamatuji si, jak ho to rozčilovalo,“ směje se šestačtyřicetiletá Irena. Právě proto, že vyrůstala mezi slyšícími, docházelo odmalička k různým komunikačním nedorozuměním.
  • Dagmar Čípová: Mám uši na baterky

    15.10.2020
    Psal se leden letošního roku. Pětačtyřicetileté Dagmar Čípové opět začaly zaléhat uši. A začala na ni doléhat dlouhá zima...